Batoh

Na konci srpna jsme se s manželem rozhodli přejít Orlické hory po hřebenech. Tato myšlenka nám vstoupila na mysl po zhlédnutí filmu Divočina. Jeho hrdinka sice vyráží na mnohem a mnohem delší a náročnější cestu, ale svým způsobem stejně překonává jistou trasu od startu k cíli. I my jsme zvolili ryze outdorový způsob nocování. Bylo tedy třeba jít „natěžko“ a sbalit celé živobytí na 5 dní do jednoho batohu, včetně potravin a vody. Můj milý chlapík samozřejmě vzal na svá mužná záda, co mohl, ale i tak moje batožina vážila dost na to, abych o ní každým krokem dost dobře věděla. Po rovině a z kopce naše soužití nebylo až tak těžkopádné, ale i při sebemenším stoupání bylo zřejmé, že moje nožky a záda se zátěží vedou značný boj… no nebudu vás napínat… zvládla jsem to, za 5 dní jsme urazili 50 km a po překonání celého masivu jsme zavítali i do Polska. Moje bitva s batohem mi ale vnesla do dní na konci prázdnin, kdy už jsem začala přemýšlet o tom, jak zvládnu ten přepestrý sborový rok, milé povzbuzení. Na jednom rozcestníku jsme se rozhodli dalších 500 m k samotnému vrcholu vyjít bez báglů. Shodili jsme je na zem (což jsem učinila s velkou radostí) a vyrazili… A já si najednou připadala jako gazela, lehce a svobodně, a měla jsem chuť k vrcholu doběhnout. A v tom jsem si uvědomila, že takto bych chtěla prožít školní rok. Bez zátěže. Lehce. Snadno… tedy bez služby, bez povinností, bez zodpovědnosti… Ale došlo mi hned záhy (a vlastně mi to možná ani nemuselo docházet, neboť v hloubce mé duše dobře vím, jak to je, ale bylo třeba si to znovu ověřit a připomenout…), že život víry JE život ve SLUŽBĚ. Je to přechod z bodu A do bodu B neznámé délky, neznámým terénem, ale s Průvodcem, který trasu pečlivě plánuje a dobře zná NAŠE možnosti a schopnosti a o ty JEHO se s námi velice rád podělí ve všech náročných úsecích. Nemusíme mít strach, že by se unavil, a to ani přesto, že všechny ty batohy nosí s námi.  A ačkoliv to není snadný gazelí běh na lehko, je to příslib, jak zahlédnout Stvořitele při jeho díle, a to nejen jako divák či pozorovatel, ale jako účinkující v jeho autorských příbězích… a tak si s jeho pomocí dávám batoh na záda a vyrážím… Můj Průvodce je připraven.

Váš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *