Slovo na tento týden (15. 9.)

Milí sourozenci,

ve čtvrtek jsem se vrátil ze setkání kazatelů, které jsem využil k tomu, abych nabral nové síly. Už jsem se těšil na normální provoz. Po všech cestách a mimořádnostech je pro mě pravidelný provoz něčím lákavým. Jsem ale velmi vděčný za cestu do Moldavska. Přes všechna úskalí a nepříjemnosti jsem tam přijal velké povzbuzení. Jeli jsme tam pracovat a pomoci místní církvi – tedy dávat, ale myslím, že jsme mnohem více přijali, než dali. Byli jsme 12 dní na cestách, najeli jsme 3300km, zakusili výheň místního slunce a docela tvrdě pracovali. Stejně bych řekl, že jsem mnohem více přijal, než vydal. Hlavní věcí pro mě bylo setkání se Sergejem. Možnost vidět, jak roste v Pánu. Vzpomněl jsem si, jak jsme spolu sedávali v mé malé kanceláři ve vězení na Borech. Jak jsem naslouchal jeho přemýšlení a otázkám. Byl to vězeň s nejvyšší ostrahou, bez naděje na dobrý život, který spoustu věcí v životě pokazil. Ale měl naději a víru, že mu může Bůh pomoci. Věrně následoval Ježíše a On ho vytáhnul z bahna. Vytrval ve všech bojích i přes prohry. Dnes je to zralý muž, nasazený ve službě, který má hezké manželství a dobré zázemí. Byla radost se s ním modlit, jeho horlivost pro Pána je nakažlivá. A já si říkám, že se vyplatí jít za Bohem, bojovat své boje a mít naději. Bůh je věrný.  

Milan Mrázek

Váš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *