Slovo na tento týden (23. 2. 2019)

Milí sourozenci,

jsem vděčný za náš sbor, jsem vděčný za sborový den minulou neděli, jsem vděčný za to, že je mezi námi Bůh. To je to hlavní. A já vidím, že Bůh mezi námi jedná. Když si přečtete zprávy, co jsou na webu, naplní vás vděčnost. Zároveň si uvědomuji, že náš Bůh dělá zázraky tam, kde je jasné, že my se nebudeme na jeho slávě přiživovat. Tedy, že všechna sláva bude patřit Jemu. Proto byla Sára neplodná, aby bylo jasné, že zaslíbený syn je dán z milosti – ne zaslouženě. A když mezi námi Bůh jedná, je to z milosti.

Když jsme plánovali, kdy bude sborový den, nevěděli jsme, jaká bude série kázání a jaká konkrétní část na tu neděli vyjde. Vlastně shodou okolností vyšla 3. kapitola 1 Pt. Když jsem o tom přemýšlel a když jsem zažil minulou neděli, dávalo mi to smysl. Téma 3. kapitoly 1 Pt je Kristův příklad v trpění křivdy. V něm máme sílu na vše. V něm máme dostatek bezpodmínečné lásky, abychom měli natolik silného vnitřního člověka, aby nemusel odplácet a být tvrdý. To je něco, co potřebujeme, abychom mohli být jedné mysli = táhnout za jeden provaz. Při nahlédnutí, co Bůh dělal mezi dětmi na táboře, na DOŽ, mezi mládeží a podobně, je jasné, že se táhnout za jeden provaz učíme. A to právě působí Kristus v nás. Proto mu patří všechna sláva. My máme dost potenciálu jeho dílo bořit, ale On působí, že se učíme podporovat a táhnout za jeden provaz. I kdybychom měli trpět křivdu a přikrýt nějaké hříchy. Láska totiž přikryje množství hříchů.

Milan Mrázek

Váš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *