Slovo na tento týden (24. 11.)

Milí sourozenci,

asi jste si všimli, že naše balkóny na faře jsou zasklené. Možná jste si všimli, že v poslední době tam přibyla dlažba na podlaze. Jak se to přihodilo? Je za tím jeden muž – Pepík T. Napsal žádost o peníze ze správy budov naší církve a bylo to schváleno. Vybral firmu na zasklení, objednal ji a vše domluvil. Zasklení firmou bylo rychlé, ale zednické práce dělal Pepík sám, abychom ušetřili, a strávil tím další dny a dny práce. Protože dobře hospodařil, zbylo z peněz z ústředí i na dlažbu. A tak se vrhnul do práce a dnes je dlažba na obou balkónech hotová. Dovolte mi použít tuto událost jako ilustraci. Když se má něco nového udělat, vyžaduje to námahu. Abychom mohli mít dvě nové místnosti pro sklad a jiné využití, musel Pepík vynaložit úsilí, čas a pracovat. Když chceme něco změnit pro Boží království, musíme také většinou vynaložit úsilí a námahu. Někdy neděláme nic, protože čekáme, co udělá Bůh. Zní to duchovně, ale může to být jen převlečená lenost. Dělat učedníky, studovat Písmo, zlepšit manželství, ale i vztah s Bohem – vyžaduje úsilí a čas. Někdo namítne: Ale nemáme to dělat ze svých sil! Určitě ne. Udělal Pepík balkóny ze svých sil? Ano i ne. Je to Boží muž, doufá v Boha, ale svou pozornost a sílu musel vynaložit. Většinou se k Božím změnám musí přidat i náš pot a někdy i slzy a krev.

Milan Mrázek

Váš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *