Zamyšlení pastora

Je pozdě večer a chce se mi spát. Je to samozřejmě přirozené, ale zrovna teď se mi to vůbec nehodí, protože sedím za volantem a mám před sebou ještě spoustu kilometrů. A jízda po dálnici je nebezpečně jednotvárná. Chvíli bojuji s únavou, ale pak již přestávám vnímat nebezpečí usnutí za volantem a jen tupě zírám před sebe. Najednou procitnu a poleje mě hrůza, když si uvědomím, že jsem na okamžik usnul. Jaké štěstí, že to byl jen okamžik a já neskončil na svodidlech nebo ve škarpě. Vždyť kolika lidem se takové usnutí za volantem stalo osudným. Na prvním parkovišti zastavuji a slibuji si, že už nikdy nesmím propásnout ten varovný okamžik, kdy si nebezpečí uvědomuji. Když na to nebudu brát zřetel, příště to může být můj konec.
Každý z nás sedí - obrazně řečeno - za volantem svého života. Mnozí si to však neuvědomují a život berou tak, jak přichází. Někteří mi přímo řeknou, že se ani nechtějí zabývat tím, kam jejich život směřuje, hlavně, že si mohou dopřávat, co je jim příjemné. Nepřeji nikomu probuzení se zděšením, že spal a mohlo ho to stát život. Bible říká, že odplata za hřích je smrt a přitom to téměř každý ignoruje, aniž by se zabýval otázkami, proč žije, kam jednou odejde a jak se na to má připravit.
Možná, že je tvůj život příjemný jako sladký spánek. Ale pozor, spánek za volantem je smrtelný! Pokud si člověk toto nebezpečí ve svém životě neuvědomuje, může špatně skončit. .