Zamyšlení pastora

Zcela jistě platí, že osobnostní dozrávání úzce souvisí s mírou tolerance, kterou člověk projevuje vůči druhému. Jinými slovy, vnitřně vyzrálý člověk dokáže shovívavě unést nejen nevhodné chování slabších jedinců, ale i rozdílné postoje a odlišný životní styl.
V poslední době můžeme v  naší společnosti pozorovat stále větší snahu o tuto toleranci. Že bychom dozrávali? Důvodem však může být i touha hlásit se hrdě k moderní společnosti, která se zbavuje všech předsudků vůči všem tzv. menšinám a nekriticky toleruje jejich odlišnosti. Mnozí ze strachu, aby nebyli spojováni s fanatiky, kteří druhým upírají jejich názory a právo na svobodu, raději ke všem prapodivným odlišnostem mlčí. Mohou se však dostat do druhého extrému, kterým je bezbřehá tolerance, působící lhostejnost nejen vůči druhým lidem, ale i apatii vůči tomu, kterým směrem se naše společnost ubírá a jaké důsledky bude v budoucnu mít škodlivý vliv některých extrémních skupin.
Jestliže jako křesťané vyznáváme jedinou cestu, kterou je Ježíš, býváme některými obviňováni z netolerance vůči dalším cestám k Bohu. Přitom nám v žádném případě nejde o odsuzování těch, kteří hledají jiné cesty. Pouze projevujeme vděčnost tomu, kdo se za nás obětoval, protože nás miluje. A když známe tuto jeho nesmírnou lásku ke každému z nás, máme to snad před druhými tajit a kvůli jakési toleranci je bezcitně nechat, aby bloudili při hledání jejich vlastních cest? Každý člověk hledá něco pevného a opravdového pro svůj život, co jej trvale naplní a dá smysl jeho životu. Ale to, co běžně nacházíme, nás uspokojuje jen na krátký čas. Ježíš je však odpovědí na toto naše hledání.
Nepovažuji se za idealistu, jak mě někteří kvůli mé víře označují. Jsem realista, protože Ježíš je v mém životě opravdu skutečný. On mě vyvádí z mého živoření do plnosti života. Života v pravdě a v každodenním vítězství nad okolnostmi, ve kterých jsem dříve prohrával. A toto má Bůh připraveno pro každého člověka.

Jan Zajíc