Jak jsem zavirovala počítač

Je to už pár měsíců, kdy mi přišel solidně vypadající e-mail s fakturou za objednané zboží. Chystali jsme akci, možná mi o něčem zapomněli říci? K nečekaným zprávám jsem ale nedůvěřivá, takže rychlá kontrola: jméno odesilatele české, čeština v textu dobrá, přílohu ve formátu pdf jsem uložila a nechala zkontrolovat antivirovým programem – v pořádku. Jenže když jsem na soubor zaklikala, nic se nestalo.
Byl v tom  virus, který může odečítat hesla. Mého ajťáka to stálo den práce, zachránil mi data a kompletně notebook přeinstaloval. Ještě že ho mám. Antivirový program se do druhého dne naučil virus rozpoznat – zjevně to byla horká novinka.

Nejen antivirus se poučil. K nečekaným e-mailům jsem ještě nedůvěřivější, kontroluji je déle, na fakturu bych se předem vyptala spolupracovníků. A zůstal mi ten divný pocit ohrožení. Někdo tu záměrně škodí tisícům lidí, které ani nezná. Bez techniky se neobejdeme, naše společnost je tak lehce zranitelná. Viry v e-mailech. Lživé zprávy na internetu. Pomluvy šířící se rychlostí blesku. Děti přilepené k mobilům a obrazovkám. Nedůvěra k blízkým vztahům.
Utéct od toho všeho pryč, do přírody, do pralesa… jenže tam se asi všichni nevejdeme. A co si ode mne přeje Bůh? Útěk ze vztahů to nebude. Ježíš chodil s učedníky, i když věděl, kdo ho zradí, kdo opustí v těžké chvíli, kdo zapře, že ho kdy znal. Jak to mohl vydržet? Věděl, že ho zabijí, a přesto zůstal s lidmi. Ví, jaká jsem, a přesto mohu být každý den s ním. Chci se to od něj učit… Nestavět vztahy na důvěře, že mě ten druhý nezklame, ale nějak úplně jinak…

Váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *