Slovo na tento týden (12. 3. 2021)

Milí sourozenci,

už je to nějaký ten pátek, co se spousta z nás věnuje dětem při domácí výuce. U nás doma nese toto břemeno statečně a zodpovědně moje žena a já jen občas zkontroluji nějaký domácí úkol nebo zodpovím zvídavé otázky. Jedna z otázek tohoto týdne vedla na hlubší rozpravu o velikostech vesmírných těles a jejich vzájemných vzdálenostech. Našli jsme k tomu video a s úžasem sledovali, jak je vesmír nekonečný a jak nepatrné je v něm naše slunce a naše modrá planeta. Jedno z dětí vyslovilo, že mu vesmír už delší dobu nahání strach.
A mě se v tu chvíli připomněl zážitek z doby, kdy mi bylo asi 27 let, pracoval jsem v cizí zemi a jednoho rána jsem se modlil v tichosti svého pokojíčku. Najednou jsem „viděl“ sám sebe, dům ve kterém jsem bydlel, vesnici, okres, stát, světadíl, zeměkouli,… a pomyslná kamera stoupala stále výš a tichý hlas mě ujistil, že celý vesmír je stvořen mým tátou a že ať jsem kdekoliv, nemusím se bát, protože jsem stále v jeho péči a pod jeho láskyplným a starostlivým dohledem.
A tak přeji nám všem, abychom žili a chodili v této jistotě, že se nemusíme bát ani když jsme dlouhodobě mimo domov, ani když jsme dlouhodobě doma, ani když se situace, kterým čelíme, zdají obrovské a neřešitelné,…protože náš Otec to všechno vidí a říká: „Neboj se.“

P.S. Přidávám také link na video 🙂    (zde)

Comments are closed.