Milí sourozenci,
radost v Kristu je něco mezi nebem a zemí, je to nádherný nevysvětlitelný pocit či emoce, která prýští z úplného nitra. Nejde zastavit a jak přišla, tak i odchází. Avšak neodchází úplně, ale zůstává součástí nás někde hodně hluboko v srdci. Chci se s vámi podělit právě o tuto radost, kterou jsem prožívala v uplynulých dnech.
Velmi jsem se radovala z Rodinné bohoslužby. Zapojení všech generací a hlavně našich mladých do chodu bohoslužby bylo úžasné :). Věřím, že se naši ‘’mlaďoši’’ budou zapojovat stále více.
Prožívala jsem radost i z prvomájové bohoslužby, kdy se nás sešlo více než jindy – byli přítomni i členové Rady oblasti se superintendentkou (mezi nimi i náš budoucí kazatel Ctirad) a ukrajinské ženy z Rančířova :). Také jsem si užila Filipovo kázání :).
A týden poté jsem se radovala a těšila jako fanynka z výkonů běžců, a hlavně z výkonu mého nejmladšího syna, na Volkswagen maratonu v Praze. Byl to nádherný zážitek. Tisíce běžců, nejen z Evropy, stovky neúnavných fanoušků a ta radost, když se to podařilo! Cíl. Kýžená meta. Radost, slzy… Všichni jsme byli spojeni a šlo nám o společný cíl, povzbudit naše nejbližší. Krásný den završený návštěvou mých dalších dvou synů s rodinami, kteří žijí v Praze :).
Že jsou to obyčejné věci? Možná pro někoho ano. Ale pro mě jsou to velké zázraky. Jsou to ty vzácné chvíle, zážitky, které se vám vryjí do hloubi srdce. A já jsem za ně nesmírně vděčná našemu Pánu. Jsem vděčná za Boží rodinu a jsem vděčná i za tu moji :). Uvědomuji si, jaká velká milost to je, že moji ‘’kloučci’’, dnes už muži, mají tak úžasné partnerky a jsou tak šikovní :).