Vážení a milí,
Bůh v nás přebývá skrze Ducha svatého a skrze důvěru, se kterou mu otvíráme svá srdce každý den v modlitbě. On nás nezklame. Ani nás neklame. Mám naději, že naopak působením Ducha v nás může ochránit naše duše před nejrůznějšími klamy, kterým mysl tak ráda i nevědomě podléhá. Mám naději, že i mě, mnohdy ztraceného, slabého, zaslepeného a hluchého, může vést k tomu, co je podstatné, životodárné a užitečné. Myslím tím něco, na čem opravdu záleží – a snažím se přitom alespoň vteřinu nemyslet na vlastní já a vlastní zájmy. Je možné představit si sám sebe, že bych se zbavil sebestřednosti, sebelítosti a samo-spravedlnosti? Jaké by to bylo, kdybych byl zbaven nejrůznějších nánosů jalového, neplodného, marného a samoúčelného konání? Kriste, smiluj se. Nejsem hoden, ale chci tě následovat.