Přeskočit na obsah

Slovo na tento týden (14. 5. 2021)

Dobrý den, ke dnešnímu zamyšlení mě vedl příběh, který jsem nedávno četl. Dovolím si jej ve zkratce převyprávět.
****************
Mladý muž oslovil na ulici postaršího muže.
– Pane učiteli, pamatujete si na mě? Byl jsem Vašim studentem.
– Ano, pamatuji si tě jako třeťáka. A co teď vlastně děláš?
– Učím.
– Zajímavé! A co tě vedlo k volbě této profese?
– Byl jste to právě Vy.
– Zajímalo by mě tedy, čím jsem tě vlastně ovlivnil?
– Vy nevíte? Jednou došlo v naší třídě ke krádeži. Jednomu z žáků byly ze skříňky ukradeny hodinky. Když se nikdo nepřiznal, postavil jste nás do řady se slovy: „Musím nyní zkontrolovat všechny vaše kapsy, pokud je budu kontrolovat, zavřete prosím oči.“
Ty hodinky jsem vzal já a bál jsem se, že budu přede všemi zostuzen. Vy jste ale po nalezení hodinek postupoval dál a prošacoval jste úplně všechny žáky. Poté jste vrátil hodinky majiteli a požádal nás, abychom na celý ten smutný incident zapomněli. Dokonce jste se mnou o téhle epizodě ani nikdy nemluvil.
Toho dne jste zachránil mou čest i mou duši. Neposkvrnil jste mě jako zloděje, lháře nebo darebáka. Bral jste mě jako někoho, kdo se teprve všechno učí a tak dělá chyby.
Proto jste mě motivoval, abych se stal také pedagogem. Chtěl jsem být jednou stejný jako Vy.
Poté se mladý muž zeptal:
„Vzhledem k tomu, že jste mě hned poznal, vzpomněl jste si nyní na tuto mou trapnou epizodu?“
Starý učitel odpověděl:
„Nevzpomněl, když jsem tenkrát zkoumal ty kapsy, měl jsem oči zavřené taky.“
****************
Tento příběh mi znovu připomněl, jak úžasný je náš Bůh v tom, že i když nás (mě) jasně usvědčuje z našich (mých) hříchů, nikdy nás (mě) neponižuje, nezostuzuje, ani nepranýřuje.
On se rozhodl zachránit mou duši.
Rozhodl se být mým přítelem, mým vzorem.
Odpouští každý hřích, který mu vyznám a kterého lituji.
A když se na mě (tebe) dívá, nedívá se na hříšníka.
On se rozhodl, že na mé (tvé) hříchy už nevzpomene.
Vidí milované dítě, které má právo dělat chyby, milované dítě, které má potenciál „…dorůst zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.“ (Ef 4,13b)

Štítky: