Milí sourozenci v Kristu,
letošní Svatý týden je pro mnohé věřící (nejenom z našeho sboru, ale obecně) pravděpodobně dost jiný, než v předchozích letech. Asi už někteří tušíte, kam tím mířím. Nově mezi námi lidmi v ČR žije nezvykle mnoho lidí, především žen a jejich dětí, kteří hledají a díky Bohu často nacházejí útočiště před válkou, která zuří v jejich zemi.
I když je pravděpodobně většina těchto lidí nevěřících, tak i přesto mohou tito lidé prožívat vděčnost k těm, kteří jim pomáhají. Naproti tomu věřící lidé jsou nepochybně vděčni především Bohu, ale i nezištně pomáhajícím novým spoluobčanům. Díky Bohu za každého, kdo takto nezištně pomáhá. Mohou vznikat nové vztahy, nová přátelství. Já osobně jsem našemu Pánu vděčný za naši ukrajinskou sestru Tatianu a její svědectví, která nám přináší. Myslím, že v posledním svém svědectví mluvila o ukrajinských lidech jako o těch, kteří jsou silně vázáni na majetky a poté, co o všechno přišli (o dům, o rodinu, o práci…), někteří začali hledat Boha. Haleluja! Avšak kéž náš národ nebude muset projít něčím podobným jako lidé na Ukrajině, aby začal hledat Boha.
Čím dál tím víc vnímám náš mír a svobodu jako nesmírnou Boží milost. A péči našeho milujícího Otce o nás, konkrétně o náš sbor; vždyť vzpomeňme, čím nás jako společenství i jednotlivce už provedl. A zdánlivě drobné radosti, které smíme prožívat? Tak např. poslední aktuální radost a potěšení byla „Křížová cesta“ v Třešti na Zelený čtvrtek; naprosto exkluzivní počasí, krásné prostředí, obě ukrajinské rodiny…, velký dík i Radce Š. Bůh je tak dobrý k nám!
A to nejvíc z Jeho lásky a milosti si připomínáme právě v těchto dnech – Ježíšovu absolutní oběť za nás. Zůstávejme v Boží přítomnosti a On nás obdaří svým pokojem a radostí, ať budou okolnosti jakékoliv.