Slovo na tento týden (16. 10. 2020)

Milí sourozenci,

když se děje něco vážného kolem nás, nutí nás to odpovídat na důležité otázky. Například, když nám umře někdo blízký, vyvolává to otázky o naší smrti nebo konečnosti života obecně. Také když se teď v neděli nemůžeme klasicky sejít na bohoslužbu, nutí nás to přemýšlet. Ve mně se ozývá otázka: Co je vlastně církev? Pro někoho je církev, že v neděli se vypraví z domova, posadí se na židli na faře, popovídá s přáteli, pomodlí se, snaží se něco pochytit z kázání a jde domů na oběd. Na tomto průběhu nemusí být nic špatného. Špatné by bylo, kdyby zůstalo jen u tohoto. Co je vlastně církev? Že se v neděli sejdeme? Ne! Církev je mnohem a mnohem víc! Jsme církev živého Boha, jsme Jeho lid, jsme rodina, která má svého Otce, jsme tělo pevně spojené navzájem láskou, jsme nemocnicí, kde se staráme jeden o druhého, jsme učedníci, kteří následují Krista, jsme církev, která má své poslání – být Ježíšovýma rukama a nohama, jsme velvyslanci Boží, kteří vyzývají lidi, aby se smířili s Bohem. Mám pocit, že nás chce Duch Boží zaktivovat. Nemůžeme se v neděli klasicky sejít, ale můžeme a máme být naplno církví.

Prakticky to v neděli uděláme tak, že rozešlu v sobotu ve 12 h přes informátor manuál na rodinnou bohoslužbu. Prosím, abyste se domluvili, jak bohoslužbu uděláte. Můžete pozvat někoho ze svého okolí. Nemělo by vás být víc než 6. Kázání nahraji a bude také k dispozici. Buďte aktivní, promyslete, jak byste to mohli udělat nejlépe. Kdo je sám, zkuste se k někomu připojit. Kdybyste nevěděli, ozvěte se mně. Něco vymyslíme. Nechceme, aby někdo zůstal sám.

Comments are closed.