Milí sourozenci,
když se děje něco vážného kolem nás, nutí nás to odpovídat na důležité otázky. Například, když nám umře někdo blízký, vyvolává to otázky o naší smrti nebo konečnosti života obecně. Také když se teď v neděli nemůžeme klasicky sejít na bohoslužbu, nutí nás to přemýšlet. Ve mně se ozývá otázka: Co je vlastně církev? Pro někoho je církev, že v neděli se vypraví z domova, posadí se na židli na faře, popovídá s přáteli, pomodlí se, snaží se něco pochytit z kázání a jde domů na oběd. Na tomto průběhu nemusí být nic špatného. Špatné by bylo, kdyby zůstalo jen u tohoto. Co je vlastně církev? Že se v neděli sejdeme? Ne! Církev je mnohem a mnohem víc! Jsme církev živého Boha, jsme Jeho lid, jsme rodina, která má svého Otce, jsme tělo pevně spojené navzájem láskou, jsme nemocnicí, kde se staráme jeden o druhého, jsme učedníci, kteří následují Krista, jsme církev, která má své poslání – být Ježíšovýma rukama a nohama, jsme velvyslanci Boží, kteří vyzývají lidi, aby se smířili s Bohem. Mám pocit, že nás chce Duch Boží zaktivovat. Nemůžeme se v neděli klasicky sejít, ale můžeme a máme být naplno církví.
Prakticky to v neděli uděláme tak, že rozešlu v sobotu ve 12 h přes informátor manuál na rodinnou bohoslužbu. Prosím, abyste se domluvili, jak bohoslužbu uděláte. Můžete pozvat někoho ze svého okolí. Nemělo by vás být víc než 6. Kázání nahraji a bude také k dispozici. Buďte aktivní, promyslete, jak byste to mohli udělat nejlépe. Kdo je sám, zkuste se k někomu připojit. Kdybyste nevěděli, ozvěte se mně. Něco vymyslíme. Nechceme, aby někdo zůstal sám.