Milí sourozenci,
Žalm 30. začíná slovy: „Hospodine, tebe vyvyšuji, neboť jsi mě vytáhl z hlubin.” Často je v Žalmech hlubina, jáma, nářek, pláč… David se takto často cítil. Jestli se také někdy cítíte špatně, nejste sami. Jste v dobré společnosti. Král David, muž podle Božího srdce, se cítil někdy opravdu špatně. Přichází k nám v takových chvílích beznaděj a pocit, že určitě něco děláme špatně. Je to možné. Každopádně nám David dává příklad, že můžeme úpět k Bohu. Bůh vytahuje z hlubin. Jeho ruka není krátká na každou jámu, kam jsme spadli. Je nám pomocí, aby nás vytáhnul. Bůh mění náš nářek v taneční rej (Ž 30,12). Náš Bůh nás zachraňuje. Volejme k Němu za nás, za naše rodiny i za naši církev. Možná budeme chvíli plakat a naříkat, ale On změní náš nářek v taneční rej. Budeme tancovat radostí. To je má naděje.
Milan Mrázek