Milí sourozenci,
tak se nám opět přiblížily Vánoce. Mám dojem, že jsou poslední dobou čím dál častěji. Vzpomínám si na pocit nekonečného čekání na příští Vánoce v dětství. Dospělí se těšili ještě na Silvestra. To jsem vůbec nechápala. Co na tom mají?
Dárky u nás nosil jakýsi Ježíšek. Ve škole mu říkali Děda Mráz. Myslela jsem si, že je to stejná osoba. My děti jsme vůbec nevěděly, odkud se ty tradice vzaly. O Dítěti, narozeném v Betlémě, se v naší ateistické rodině nemluvilo. A kdyby, muselo by bývalo přijít upozornění, ať o tom nikde (hlavně ve škole) nic neříkáme.
Jak je dobře, že dnes můžeme našim dětem a vnoučatům říkat pravdu. Bereme tu svobodu už jako samozřejmost, ale je to velký dar. Važme si ho a děkujme za něj Bohu.