Milí sourozenci,
letos v létě, když jsme byli na dětském táboře na Poušti, se mi zdál zvláštní sen. Byla jsem v areálu Pouště, která (pro ty, kteří tam ještě nebyli) je vlastně takovou oázou uprostřed lesa. Na rozdíl od většiny oáz je ale tato od svého okolí oddělena celkem neprodyšně plotem a vysokou skálou. Běžně tam má člověk pocit bezpečí. V tom snu ovšem okolo areálu Pouště pobíhali vlci, kteří se snažili nějak ublížit těm, kteří byli za plotem. Vlků bylo hodně a vypadali dost zle. Nevěděla jsem, jestli plot nápor šelem udrží, ani jsem si nebyla jistá tím, jak s vlky bojovat, a tak to jediné, co mě napadlo, bylo nahlas vyznávat, že Ježíš Kristus je vítěz. Když jsem to vyslovila, tak se stalo to, že celý areál byl přikryt jakoby skleněnou stěnou, která se nedala zvenčí narušit. Byli jsme v bezpečí.
Často se nám zdá, že jsme opuštění, že kolem nás číhá nebezpečí a nejsme si jistí tím, co dělat, přes to všechno je Ježíš Kristus vítěz. Stačí to vyslovit.