Milí sourozenci,
jsem velmi ráda, že minulou neděli proběhlo sborové setkání. Opět jsem si uvědomila, jak důležitá je společná komunikace a modlitby. Každý z nás je jiný a vnímá svět okolo sebe skrze své vlastní emoce, pocity i skrze to, jaký je. Padlo mnoho otázek, mnoho odpovědí, mnoho názorů… Za sebe chci říci, že jsem to vše vnímala jako jeden velký Boží dotek. Občas velmi bolestivý, ale zároveň také uzdravující. Během modliteb jsem prožila přímo fyzicky to, že nás Bůh drží ve své náruči a že se mu nic nevymklo z jeho ruky, že o nás ví a ví i o tom, co každý z nás a společně prožíváme. A tak, jako dal velkou šanci Jaromírovi skrze náš sbor i skrze každého jednotlivě, dává nyní šanci i nám.
Šanci začít nově nebo znovu, šanci vstoupit do neprozkoumaných a neprobádaných vod. Šanci zastavit se, nadechnout se, nechat se uzdravit nebo potěšit. Šanci něčeho se zbavit, něco odhodit, činit pokání. Šanci někomu odpustit nebo odpustit sám sobě…
Buďme vnímaví na to, co nám Bůh chce říci a kam nás směruje, každého individuálně i nás jako společenství. A mějme na paměti, že nejsme sami, že máme jeden druhého a v tom je obrovská síla i milost.
Pokoj vám