Slovo na tento týden (20. 3. 2020)

Milí sourozenci,

zdravím vás z fary, která teď zeje prázdnotou. Každodenní ruch ustal. Naše setkávání se musí dít jinak. V úterý jsme měli staršovstvo přes videohovor. Když se chce, tak se najde cesta, jak komunikovat. Pro církev může být současná situace trochu podobná času pronásledování. Je to dost jiné, ale v něčem podobné. A já bych si přál, abychom obstáli.

Chtěl bych vás vyzvat, abychom se drželi Krista a byli světlem tomuto světu. Teď se ukáže, jestli máme víru jen pro dobré časy a nebo jestli opravdu všechnu svou naději skládáme v Krista.

Pokud někdo víte o někom, kdo v současné, nelehké době potřebuje pomoci (prakticky nebo jinak), tak mi dejte vědět. Můžeme si jako Boží rodina vypomoci navzájem.

Všechny bych nás chtěl povzbudit k modlitbám. Volejme každý ve své komůrce a čekejme odezvu od Otce, který odpovídá (Mt 6,6). Současná situace nás vede k pokoře, k uznání naší lidské malosti. Jsme tak křehcí lidé, ale zároveň tak moc doufáme ve své schopnosti. Potřebujeme se pokořit a doznat svou domýšlivost. Podle pokynů v 2 Pa 7,13-14 – když se Boží lid pokoří, bude se modlit a vyhledávat Hospodina a odvrátí-li se od svých zlých cest, pak Bůh zaslibuje odpuštění a uzdravení země. Věřím, že nynější zastavení nás má vést hlavně k tomu, že si dáme do pořádku svůj vztah k Bohu.

Comments are closed.