Milí sourozenci,
na sborové dovolené v Garnatauru jsem měl kázání o hrdinech víry. Dával jsem ilustraci kladiny, kde člověk předvádí své představení pro Boha. Ten, kdo se bojí a drží se kladiny, je zbabělec. My jsme lidé víry, kteří zkouší důvěřovat. Třeba Abraham věřil, a proto se vydal do neznáma. Když jsem přemýšlel nad někým z okolí, kdo čelí neznámému a věří, jmenoval jsem tehdy Kamila s Markétou. Kamil s Markétou věřili a tak ustáli zkoušku skrze nemoc Matýska. A dál můžeme říci, že Kamil s Markétou věřili, a tak podnikli další dítě přirozenou cestou ve víře, že vše povede Bůh. Nebylo to dítě jedno. Objevily se děti dvě a byli jsme v očekávání, jestli budou zdravé. Dověděli jsme se, že krásné holky Klára a Bára, které se narodily ve středu, zdravé jsou. Díky Bohu, který vše má pod kontrolou. Díky Bohu, který vše řídí ke své slávě, když Mu důvěřujeme. Kamil a Markéta věřili a tak všechny tři jejich děti jsou svědectvím k Boží slávě.
Milan Mrázek