Milí sourozenci v Kristu,
minulou neděli odpoledne jsme měli možnost být na přednášce o Iráku. Jsem rád, že jsem na té přednášce byl, protože jsem si mohl znovu silně uvědomit, jakou milost prožíváme zde v naší zemi, kde máme mír a nedochází u nás k žádné genocidě.
Jirka Kostelník nám vyprávěl (byť ve zkratce) několik skutečných příběhů lidí, které potkal během misie v Iráku a oni s ním sdíleli své pohnuté životní osudy. Mnohdy tak těžké rány, které zanechaly hluboká zranění a traumata…
Mnozí jistě máme zkušenosti s tím, jak je fajn mít s kým sdílet svoje starosti nebo trápení a na straně druhé i radosti. Přátelé rodiny Kostelníkových mi jistě dají za pravdu, že Jirka se Zuzkou jsou vzácní a Bohabojní lidé, kteří umějí naslouchat a naslouchají druhým lidem. Chvála a velký dík Bohu za ně, za celou rodinu. Jsem přesvědčen o tom, že tato misionářská rodina je vzácná a přitažlivá proto, že miluje Boha a svým životem ukazuje na Pána Ježíše.
Každý znovuzrozený křesťan, tedy i já a ty, je vlastně takový misionář (Kristův vyslanec), který má svým životem ukazovat na Ježíše všude, kde je. Žel, musím konstatovat, že se mi to občas nedaří. Ale jedno vím jistě: „Ježíš mě miluje a já Ho chci taky milovat, pořád.“ Bratři a sestry, jak víme, jsme ve válce s duchovním světem zla a tuto válku můžeme vyhrát i po nějaké té prohrané bitvě. Avšak je důležité pořád milovat Boha a důvěřovat Mu. Vždyť přece víme, že je napsáno: „Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ (Mt 24, 13)