Slovo na tento týden (25. 6. 2021)

Milí sourozenci,

před prázdninami máme již obvykle naplánováno, kam pojedeme na dovolenou, koho navštívíme, kam budeme cestovat. Letos je ale to naše plánování poněkud jiné. Nejistota, co bude a kam kvůli protipandemickým opatřením nebudeme moci odjet, naše plány omezuje. Proto někdo zůstane doma a bude „jen“ odpočívat. Přesto myslím, že máme léto i cestování rádi. Zároveň z toho ale máme respekt. Vrátit se po prázdninách domů živí a zdraví, setkat se s rodinou, s lidmi ve sboru v plné sestavě, to není samozřejmé. Více než kdy jindy si uvědomujeme, jak moc na svých cestách potřebujeme Boží ochranu. Proto si před prázdninami čtu žalm 91, kde se mluví o andělu, který člověka chrání na cestách. A mluví se tu také o stanu. Nemyslí se tu ale jen na trampy a táborníky, ale na nás všechny. Ten žalm je totiž o putování životem.

„Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.“ Zajímavé je, že tu jde o dva způsoby pobývání: domov a stan. Mít domov je něco jiného než bydlet ve stanu. Domov je spojen s pocitem bezpečí, je tam útulno, stálost, ochrana. Jedním slovem „útočiště“. Stan je oproti tomu cosi dočasného, ohroženého, lehce zničitelného. Domov žalmista spojuje s Hospodinem, člověk však bydlí ve stanu. Ale i ten, kdo bydlí ve stanu, může mít domov u Pána. A ten, kdo má domov u Pána, kdo se rozhodne pro Boha a spoléhá se na něj, ten se ani v chatrném stanu nemusí bát pohrom.

Izraelci, Hebrejové, byli kočovníci. Šli kus cesty, někde rozbalili své stany, pak je zase zabalili a šli dál. My jsme taky kočovníci. Vždyť tady na zemi taky „jenom“ stanujeme. Všechno v našem životě je na dobu dočasnou. Náš život neustále něco zvenčí ohrožuje. Máme vymezený čas a prostor. A v životě občas musíme něco „zabalit“ – jako ten stan. A nakonec to tady na tom světě jednou „zabalíme“ úplně.

Ty pohromy dorážející na člověka, o kterých mluví žalmista, jsou nebezpečná zvířata had, lev a drak. Mluví také o kamenech. Můžeme je chápat jako symboly nepřátelských sil a zla všeho druhu. Naše stany – životy – jsou jimi neustále ohroženy. Žalmista doufá, protože má svůj domov v Hospodinu. Věří v jeho ochranu a ve své vítězství nad nepřátelskými silami. Pošlape hada, lva i draka. Zvítězí nad záludností, panovačností a krutostí. Ale tahle víra a naděje není nijak naivní. Nezastává, že když věříš, tak se ti nikdy nic nestane. Ten, kdo to psal, věděl moc dobře, že pohromy jsou a budou. Zakoušel však Boží blízkost právě i uprostřed pohrom. Tu Boží blízkost nazývá anděly.

„Na rukou tě budou nosit.“ Pro mne je to krásný obraz nejen o ochraně, ale také o nadzvednutí ze země. Představuji si, že mě anděl „vynese nahoru“. Ne z tohoto světa, ale na jinou rovinu. Odtud se mohu podívat na svůj život z pohledu Božího království. Anděl mi dovolí mít odstup od všech těch pohrom, ostrých kamenů, hadů, lvů a draků. A s nadhledem si mohu všimnout, že můj život nejsou jen pohromy. Že i když se můj stan hroutí, domov trvá. Že i v těžkých chvílích jsem vlastně v bezpečí.

Kéž bych tuhle žalmistovu naději uměl předat a nejlépe ji dostat i k těm, kdo právě teď na jižní Moravě v bouři a kvůli tornádu přišli o střechu nad hlavou, byli zraněni nebo jim kroupy rozsekaly střechy a auta.

A tak tu žalmistovu naději přeju vám, sobě i druhým.

Je čas se také rozloučit. Zejména s těmi z vás, které již neuvidím nebo se v létě nepotkáme. V červenci mě nahradí nový kazatel, který se vám bude věnovat naplno. Je to dobře a moc vám to přeju. Byl jsem s vámi moc rád, a i když jsem se s někým z vás viděl v té podivné době jen přes obrazovku, bylo to milé. Děkuji za moc fajn přijetí i podporu, zůstáváte v mých modlitbách.

 Ať vás všechny dobrý Bůh provází ve vašem stanování.

Comments are closed.