Milí sourozenci,
chybíte mi. Chybí mi vidět Vaše tváře a povídat si s Vámi. Připadám si jako kapitán, který je odstavený do svého pokoje. Mám možnost k Vám promluvit jednou za týden přes kameru a přitom nevidím žádnou Vaši reakci. Musím ale pro odlehčení říci, že na kázání v těch 4 lidech je tu dokonalý klid, nikdo neruší. Všechno bych ale vyměnil za návrat zpátky.
Před časem jsem slyšel vyprávění muže, kterému se zhroutil svět. Měl dobré zaměstnání, slibnou kariéru a rodinu. Do toho se náhle dozvěděl, že v práci musí končit. Popisoval to jako katastrofu z čistého nebe. Když se probral z nejhoršího šoku, uvědomil si, že vlastně někdy dávno chtěl začít svou firmu. Neměl dost odvahy, a tak se do toho nikdy nepustil. Stručně řečeno, nakonec byl rád, že byl ze svého pohodlného života vyrušen. Byla to nová příležitost. Rozumím i té současné situaci kolem nás, že to je hodně nepříjemné, ale může to znamenat nový začátek. Jsme nuceni být doma, rodiny jsou více pohromadě, vážíme si dříve samozřejmých věcí. Náhlá změna nám může pomoci přenastavit náš život. Může to být příležitost ke změně, ke které bychom nenašli dříve dost odvahy nebo odhodlání. Jak chceme, aby vypadal náš vztah s Bohem, naše rodina a náš život po tomto nuceném zastavení? Nepropásněme čas ke změně, kterou nám současné dny nabízí. Můžeme dát do souladu náš život a naše priority. Věřím, že Bůh dává nový začátek.