Slovo na tento týden (28. 4. 2018)

Milí sourozenci,

oslovilo mě kázání v neděli. Je trochu divné, že tu píšu, že mě oslovilo moje vlastní kázání, ale je to tak. Nestačí, abychom vypadali jako pšenice, my pšenicí musíme opravdu být. Ten plevel na poli byl docela dlouho od pšenice k nerozeznání. Jeho charakter byl ale od počátku úplně jiný. Pšenice je užitečná, ale plevel je k ničemu. Nestačí o víře mluvit, ale jde o to opravdu uvádět víru do našich životů. Ve čtvrtek jsem se chystal na Alfa kurz. Program byl zajištěný. Modlil jsem se, ale měl jsem dojem, že bych se mohl modlit, aby Bůh udělal dnes večer zázrak. Přišlo mi to troufalé. Jestli Bůh bude chtít, tak zázrak přece udělá. Ale vzpomněl jsem si na kázání o pšenici. Jestli máme uvádět víru do našich praktických životů, pak tohle je ta chvíle. Uvěřil jsem, že Bůh udělá dnes večer zázrak. V půl šesté se scházíme a já se dozvídám, kdo všechno dnes večer nepřijde. Hodně lidí se omluvilo. Tak to jsem zvědavý, co se stane za zázrak. Spíš to vypadá na fiasko kvůli malému počtu. Ale pořád si říkám: “Nekoukej, jak se to tváří a věř.” No a zázrak přišel. Jedna paní, která přišla poprvé, se při sdílení úžasně otevřela a povídala o svém životě. Jeden bratr u stolu měl pro tuto paní slovo a ona potvrdila, že se přesně takto cítí, a ještě více nám o sobě a svém hledání řekla. No bylo to úžasné. Bylo mi jasné, že to je ten zázrak, který Bůh udělal. Člověk otevřený pro Krista je největší zázrak.

Milan Mrázek

Váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *