Slovo na tento týden (4. 12. 2020)

Milí sourozenci,

ve čtvrtek se někteří z vás zúčastnili pohřbu. Pohřeb proběhl v důstojné atmosféře. Je to vždycky smutné, když někdo odejde. Někdo, koho jsme měli rádi, tu není a chybí. Utěšuje nás Boží slovo, že Petr odešel k Pánu a svobodně dýchá Boží lásku plnými doušky. Jestli má být doba adventu zastavením a vyhlížením příchodu Krista, pak včerejší pohřeb byl pro mě pořádným zastavením. Už jen to připomenutí, že náš čas je tady vyměřený a jednou skončí, mě vede k pohledu na věčnost. Je opravdu životně důležité se zastavit a promýšlet svůj život z pohledu věčnosti. Vyvstanou nám jiné hodnoty.

Slavíme s Danuškou 25 let od svatby. Odjíždíme na víkend do srubu, kde v kruhu nejbližších obnovíme své manželské sliby. Jsem moc vděčný za mou ženu. Je to víla. Víla je nejvíc vílou, když je šťastná. Pochopil jsem svůj úkol v manželství, že jsem tu proto, abych ji činil šťastnou. Někdy se mi to během toho čtvrt století dařilo víc a někdy míň. A právě proto budeme obnovovat svá vydání jeden druhému. Uvádím to jako příklad hodnoty z pohledu věčnosti. Chtěl bych, aby mě můj Pán pochválil a řekl: “Vejdi služebníku věrný. Dobrý boj jsi bojoval a dal jsi do něj všechno, co jsi mohl.” 

Comments are closed.