A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekával ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“ (Matouš 21,8–9)
Velká sláva. Vzepětí víry a očekávání lidu. Velká očekávání vtisknutá do toho, co se děje „právě tady a teď“… Žel, jak se ukázalo, u většiny to nevydrželo ani týden. Dnes zástupy volají: „Sláva!“, za týden budou křičet: „Ukřižuj!“ Jak vrtkavá bývá naše přízeň a naše odhodlání.
Co hledáme? Okamžik opojení a sounáležitosti s davem? Nebo Krále, který nás přišel vysvobodit z marnosti a našeho bloudění?
V souvislosti s Květnou nedělí, kdy mnozí prostírali své pláště pod nohy oslátka, na kterém Ježíš přijíždí do královského města, se mi v mysli vybavuje mnoho obrazů… Josef Ondráček – kněz z Břeclavi, který pěstoval živé květiny pro výzdobu kostela, Mirka Kameníková – která květinami zdobila modlitebnu i v době covidové uzávěry, film Babettina hostina, …
„To nejlepší pro Ježíše.“ Pravý opak soustředění se na sebe a na vlastní prospěch. Přesměrování pozornosti ze sebe na Krista. Ne co On má udělat pro mě, ale co mohu já udělat pro Jeho slávu, pro druhé.
Zakončím částí modlitby Johna Wesleye z jeho breviáře: Ježiš, urážaný, vysmievaný a opľúvaný, zľutuj sa nado mnou a daj, aby som trpezlivo naplnil beh života, ktorý je predo mnou. (Nadovšetko láska, 30. marca)
Kéž nám dá Bůh správně zaměřený pohled. Uleví se nám. Ctirad Hrubý